Po pražansku...

Nejmenovaný otec našeho velkoměsta ke mně shlédl ve své velikosti a drobounce si se mnou požertoval. Úsměv mi zmrzl ve tváři v okamžiku, kdy neschopnost členů blahorodé, leč poněkud bezzubé komise, vyjádřit se stručně a jasně o tom, jak vidí předkládané supliky, odmítl vidět takovou, jaká je (tedy téměř naprostou), a pravil, že to tedy obměníme tak, aby to bylo "po pražansku". Snad to byla jen hóóódně nepovedená sranda.